Vše, co jste chtěli vědět o paměťově kartě typu sd

SD karta je paměťové médium, které slouží k ukládání elektronických dat. Zkratka SD vychází z anglických slov Secure Digital. SD formát je nejpoužívanějším druhem paměťových karet současnosti.

• Jak funguje?
• Kapacita
• Druhy
• Rychlost
• Životnost paměti

V mnoha případech je SD karta rozšířením základní vnitřní paměti přístrojů, jako jsou digitální fotoaparáty, chytré mobilní telefony, tablety, MP3 přehrávače, videokamery, GPS navigace, notebooky atd. Její hlavní výhodou je snadná přenositelnost z jednoho zařízení na druhé.

• Přišli jste o cenné fotky a videa z dovolené? Poradíme vám, jak je dostat zpět a taky vám poradíme, kam a jak preventivně fotky zálohovat.

Jak SD karta funguje?

Uvnitř plastové placičky o velikosti zhruba 32 × 24 × 2,1 milimetru se ukrývá tzv. flash paměť, neboli pole buněk, které jsou samostatně přepisovatelné. Do jednotlivých bloků paměti je možné elektricky naprogramovat digitální informaci, která zůstává na paměťové kartě uložena i bez napájení.

Informací se rozumí přítomnost nebo absence elektronu, který dává buňce binární hodnotu „1“ nebo „0“. Zapsaná data jsou na paměťové kartě zašifrována pomocí speciálního algoritmu, přičemž každý výrobce používá pro šifrování informací na SD kartě vlastní algoritmus.

• K tématu šifrování by vás mohlo zajímat: Povolit proces šifrování dat v Androidu? Výhody vs. nevýhody?

Kapacita SD karty

Každá SD karta je označena číslem, za nímž následují písmena GB. Tento údaj uvádí tzv. kapacitu, což je maximální celkové množství dat, které je možné na paměťovou kartu uložit. Jinými slovy kapacita představuje prostor pro uložení souborů.

Čím větší číselná hodnota je, tím více dat lze na paměťovou kartu nahrát. Celkový počet souborů potřebných pro naplnění karty není daný, neboť záleží na tom, zda se jedná o fotografii, video nebo třeba textový dokument.

Každý soubor má jinou velikost v závislosti na mnoha různých parametrech. Například na paměťovou kartu s kapacitou 2 GB můžete nahrát až 400 fotografií nebo jiných libovolných souborů o velikosti 5 MB.

Druhy SD karet

„Pokud si teprve hodláte pořídit svou první SD kartu, může vás ze začátku zaskočit, kolik různých označení je na výběr“, vysvětluje Štěpán Mikeš, záchranář dat ze společnosti DataHelp. „SD“ je obecné označení standardu, který udává nezisková organizace Secure Digital Association.

Svůj první standard vydala pod názvem SD, někdy je nazýván i SD Version 1.0 nebo SDSC - Secure Digital Standard Capacity. Standard SD je však dnes již překonaný, neboť je schopen pojmout pouze od 8 MB do 2 GB dat.

Druhá verze standardu nese označení SDHC neboli „SD High Capacity“ (respektive SD Version 2.0). Objevila se v roce 2006 a má kapacitu až 32 GB. Třetí generace standardu přišla o necelé tři roky později.

Je označena SDXC, což znamená „ SD eXtended Capacity“ (či SD Version 3.0) a teoreticky by mohla pojmout až 2 TB dat, na což si však v praxi ještě musíme počkat. Paměťové karty SDXC jsou v obchodech aktuálně dostupné s maximální kapacitou 512 GB. Výrobci samozřejmě koketují i se zavedením větších kapacit, takže se možná na trhu brzy objeví první 1TB modely karet SDXC.

Paměťové karty SD, SDHC a SDXC existují rovněž v menších „micro“ verzích, které používají především výrobci smartphonů nebo drobných outdoorových videokamer. Karty microSD, microSDHC a microSDXC mají shodné kapacity jako jejich větší varianty, jen disponují menšími rozměry 15 × 11 × 1 mm. Pokud využijete speciální plastový adaptér, můžete microSD kartu použít i v zařízeních, které vyžadují SD kartu s klasickými rozměry.

• Takhle přesně zachraňujeme karty z microSD karet, podívejte se, co vše je náplní naší práce při obnově dat z tohoto paměťového média

Zdroj fotky: Vytvořeno ve spolupráci s DALL-E

Rychlost SD karty

Rychlost paměťové karty je vyobrazena na jejím obalu příslušnými symboly. SD karty se rozdělují dle rychlostních tříd, z nichž každá je na „paměťovce“ označena jiným symbolem.

UHS standard

První označení se týká standardu pro sběrnici, což je fyzické propojení mezi SD kartou a zařízením. Na trhu jsou nyní karty standardu Normal Speed, High Speed a UHS-I, UHS-II, UHS-III (Ultra High Speed). Tyto standardy jsou informací o tom, jaký je maximální tok dat přes sběrnici.

Přenos dat na sběrnici je vždy řízen stanoveným protokolem. Rychlost paměťovek se pohybuje od 12,5 MB/s do 104 MB/s pro standard UHS-I až po 624 MB/s pro UHS-III. Je důležité pamatovat na to, že pokud je SD karta UHS-III v přístroji s podporou pouze UHS-I, nebude dosahovat deklarované rychlosti, protože zařízení nedokáže rychlejší sběrnici využít.

Speed Class

Druhý typ značení se nazývá Speed Class a představuje rychlost flash paměti. U starších a pomalejších karet SDHC jsou označení Class 2, Class 4, Class 6 a Class 10 (číslice uvnitř písmene „C“). Uvedené číslo vypovídá o minimální rychlosti zápisu v MB/s. Karta SDHC Class 10 tedy dokáže zapisovat data rychlostí alespoň 10 MB/.

Naproti tomu UHS standard rozeznává jen Class 1 a Class 3 (číslice uvnitř písmene „U“) a označuje minimální rychlost zápisu v desítkách MB/s. Znamená to, že karta SDHC UHS-I Class 1 zvládne zápis o rychlosti alespoň 10 MB/s, Class 3 až 30 MB/s.

Video Speed Class

Aby to nebylo příliš jednoduché, začínají se prodávat také karty s rychlostní třídou Video Speed Class označované písmenem „V“ a číslem. Zde je naštěstí označení stejné jako v případě Speed Class „C“ tedy, V6 značí 6 MB/s pro zápis, V10, V30, V60 a V90 analogicky 10 až 90 MB/s.

Životnost paměti

Životnost každé paměťové buňky celé flash paměti je omezená a záleží na tom, kolikrát jsou jednotlivé buňky přepsány. „Obecně se udává, že buňka zvládne okolo 100 000 cyklů přepsání“, přispívá k tématu Štěpán Mikeš.

• Mohlo by vás zajímat:Jak správně vyzrát na baterii telefonu?

Aby byla životnost celé paměti co nejdelší, na paměťové kartě je přítomna hardwarová mezivrstva FTL (anglicky Flash Translation Layer), která se stará o rovnoměrné rozložení informací do všech buněk na flash paměti. Tím se eliminuje situace, že by některé buňky byly přepisovány neustále a jiné ani jednou. 

Jak dlouho zůstanou na kartě uložená data

Paměťové SD karty, stejně jako ostatní druhy flash pamětí, jako USB disky, nejsou primárně navrženy k dlouhodobé archivaci dat. Jak bylo popsáno výše, každá paměťová buňka v sobě má binární informaci. To znamená, že „0“ je buňka, která nemá záporný náboj v podobě uvězněného elektronu, kdežto „1“ je reprezentována buňkou, ve které je uvězněný elektron a má tedy záporný náboj. Bohužel, bude-li takováto buňka nečinně vyčkávat, stane se, že zhruba za 10 let se může tento elektron uvolnit a informace z buňky zmizí. Po dekádě v šuplíku tak mohou být data z SD karty neúplná nebo zcela nečitelná.

Pro ty, kdo chtějí za oněch 10 let ušetřit pár stokorun za novou kartu a archivovat na jediné SD kartě cenná data, se nabízí jediná možnost. Jednou za rok si zkopírovat obsah celé karty na jiné úložiště, SD kartu zformátovat a zpět na ni nahrát původní data.

Pokud hledáte paměťové médium, které bude mít delší životnost než SD karty a USB disky, tak vás asi zklameme. S výjimkou M-disků, což je poněkud nákladná a exotická záležitost, mají všechna paměťová média teoretickou životnost do 10 let.